Elektromagnetická hypersenzitivita (EHS)

Během posledních desetiletí neustále narůstá výskyt nespecifických zdravotních potíží (jako jsou bolesti hlavy, poruchy spánku, nervozita a poruchy koncentrace), někdy dokonce velmi vysokým tempem. Mnoho onemocnění naznačuje multisystémové poruchy způsobené moderním životním stylem a podmínkami životního prostředí, které ovlivňují zdraví [1]. Lidské tělo reaguje na často mnohonásobné expozice širokou škálou symptomů, od stresu až po nemoci [2]. Mezi multisystémové poruchy patří také takzvaná „elektromagnetická hypersenzitivita“ (EHS) – známá také jako „elektrohypersenzitivita“, „elektrosenzitivita“ nebo „elektromagnetická hypersenzitivita“ – reakce organismu na uměle generovaná elektromagnetická pole, která vznikají mimo jiné „ze zařízení nebo vlivem expozice z infrastruktury, jako jsou mobilní telefony, bezdrátové pevné linky DECT, počítače s podporou Wi-Fi/Bluetooth, Wi-Fi routery, inteligentní měřiče, antény základnových stanic, elektromobily, elektrické vedení, domácí elektrické spotřebiče a další zdroje nízké intenzity“ [43]. Studie provedené v několika zemích ukazují, že by mohlo být tímto syndromem postihnuto přibližně 5 % populace.

Soudržnost se zde vyskytuje jen zřídka, ale ve vědecké komunitě je již dlouho předmětem kritiky. Bylo pozorováno, že u dotčených jedinců se objevují fyzické příznaky, i když si nejsou vědomi, že je vyvolávají zdroje záření. Navzdory rostoucímu povědomí stále chybí široké uznání, spolehlivý výzkum a účinná preventivní opatření, zatímco technologický rozvoj (např. 5G, inteligentní měřiče) zvyšuje celosvětovou expozici záření. Mnoho postižených osob se vyhýbá místům s vysokou expozicí, a proto jsou často vyloučeny ze společenského života (restaurace, kina, divadla, nakupování v centru města atd.). Z tohoto důvodu je EHS v některých zemích (např. ve Švédsku) uznávána jako funkční postižení. Navzdory elektromagnetickým polím se lidé cítí zdraví. EHS je přijímána jako uměle vytvořená nemoc vyvolaná masivním nárůstem používání umělých elektromagnetických energií pro přenos informací (Reith 2022) [32].

Požadujeme, aby byla EHS v Evropě uznána jako onemocnění, aby byla snížena expozice elektromagnetickému záření prostřednictvím závazných ochranných předpisů pro všechny a aby byl zaveden systémový přístup k objasnění, diagnostice a léčbě tohoto komplexního onemocnění.

Co jsou multisystémová onemocnění? Jak se EHS projevuje? Jak poznáte, že jste postiženi? Jak lze tato onemocnění diagnostikovat? Co lze udělat pro zmírnění příznaků? Více se dozvíte v následujících kapitolách.

Lidé nemají žádný specifický smyslový orgán ani podobný orgán, který by dokázal detekovat uměle generovaná elektromagnetická pole (EMP) v našem okolí. Rozlišujeme mezi nízkofrekvenčními poli (NF-EMP, jako jsou například elektrickomagnetická pole v domácnostech a na železnici) a vysokofrekvenčními elektromagnetickými poli (VF-EMP), která jsou způsobena například mobilními vysílači, zářením mobilních telefonů nebo Wi-Fi. Při vyšších intenzitách mají VF-EMP schopnost zahřívat tkáň. Současné limity expozice vycházejí z předpokladu, že EMF mohou mít biologické účinky pouze v případě, že je přenášeno dostatečné množství energie, aby se teplota tkáně rychle zvýšila alespoň o 1 °C („tepelné účinky“). Současné limity jsou navrženy tak, aby chránily před nadměrným zahříváním.

Tato pole však mohou mít také různé účinky na buňky a živé organismy i při intenzitách výrazně nižších než jsou expoziční limity („netepelné účinky“). Studie ukazují různé přístupy k biologickým účinkům na zdraví na molekulární, buněčné a orgánové úrovni. EMF mohou narušovat biologické procesy i při nízkých, každodenních intenzitách, což může pomalu a postupně zatěžovat organismy. Někteří lidé to dokážou kompenzovat lépe než jiní. U lidí, kteří jsou méně schopni kompenzovat, to může vést k přecitlivělosti na tato pole a záření. Po přecitlivělosti organismy reagují na EMF i při velmi nízkých intenzitách. Viz studie Belpomme et al. [4], Belpomme & Irigary [39], Havas [10], McCarty et al. [16], Panagopoulos [19], Panagopoulos et al. [20], Redmayne a Reddel [21], Sage [22], Schuermann a Mevissen [23], Thill et al. [25], Papadopoulus [40], Papadopoulus et al. [41].

Dokonce i pojmy pro EHS se velmi liší. Světová zdravotnická organizace (WHO) používá pojem „IEI-EMF“, který odkazuje na symptomy pacientů, kteří své potíže připisují EMP. V tomto ohledu není určeno, zda je souvislost způsobena kauzalitou (skutečným vztahem příčiny a účinku), nesprávným přiřazením (příznaky ve skutečnosti pocházejí z něčeho jiného) nebo nocebo efektem (negativním očekáváním). Tato pochybnost o reálnosti souvislosti, kterou osoby trpící tímto syndromem často velmi namáhavě zjišťují, často vede k tomu, že tito lidé nejsou bráni vážně.

Pod pojmem „EHS“ rozumíme kauzální reakci s příznaky na EMP, ať už se vyskytuje vědomě nebo nevědomě (tj. bez rozpoznání souvislosti s EMF). Předpokládáme, že většina pacientů s IEI-EMF skutečně trpí EMP a že navíc značný počet pacientů má příznaky EHS, ale dosud si neuvědomuje souvislost s EMP. Abychom v této věci získali jistotu, požadujeme vysoce kvalitní studie na toto téma (a na problémy, které je v této souvislosti třeba vyřešit, viz. kapitola „Studie o EHS“ níže, jakož i ANSES [1], Bevington [21], Bevington [7], Redmayne & Reddel [21], Stein & Udasin [24], Thoradit [8].

Evropský parlament, EHSV (Evropský hospodářský a sociální výbor) a Rada Evropy nicméně uznávají, že elektrosenzitivita a elektromagnetická hypersenzitivita jsou onemocnění [31]. Tyto celkově nejisté a právně nezávazné klasifikace v konečném důsledku vedou k tomu, že lidé trpící EHS mají potíže najít lékaře, kteří by je brali vážně a kompetentně je léčili. Je tudíž naléhavě nutné vyjasnit tuto problematiku a především přijmout závaznou právní úpravu.

Mezi příznaky EHS a IEI-EMF mohou patřit: poruchy spánku, potíže s usínáním, bolesti hlavy, únava (obvykle po pobytu v centrech měst nebo jiných oblastech s vysokou úrovní expozice bezdrátovým technologiím), závratě, nevolnost, bolesti svalů nebo kloubů a neuralgie, napětí svalů, tinnitus, bolesti uší, palpitace, srdeční onemocnění, srdeční arytmie, extrémní únava, náchylnost k infekcím a neurologické deficity („mozková mlha“) s obtížemi při soustředění, hledání slov a zapamatování, AD(H)D, deprese, stejně jako náhlá svalová slabost nebo epilepsie. Byly také pozorovány účinky na hladinu cukru v krvi, viz Bevington [7], Havas [10], Stein & Udasin [24].

Různé studie (viz. ANSES [1], BfS [38]) ukazují, že stále více lidí (v současné době asi 1 % – 5 % populace) trpí IEI-EMF. Spolehlivé údaje o výskytu EHS nejsou k dispozici. Očekáváme, že počet lidí postižených IEI-EMF je výrazně nižší než počet lidí postižených EHS, a to z následujících důvodů:

Existují dobře zdokumentované jednotlivé případy s diagnostikovanou EHS (důkaz existence).

Zdravotní účinky jsou popsány [33] a studie prokazují účinnost programů [34] proti akutním příznakům na základě těchto zdravotních dopadů.

Existuje mnoho pozorování, dokonce i dokumentovaných lékaři, že teprve po letech utrpení způsobeného symptomy a potížemi si pacienti s EHS uvědomí příčinu svého strádání. Trvá tedy roky, než jsou klasifikováni jako pacienti s IEI-EMF, a to roky po nástupu symptomů.

Je třeba očekávat, že s rozšiřováním bezdrátové komunikace bude incidence onemocnění odpovídajícím způsobem stoupat, a to v souladu s dopady na zdraví. To je pozorováno [2] v souvislosti s nárůstem určitých druhů nádorů mozku, štítné žlázy [44], prostaty [45] a tlustého střeva [48] dokonce i u mladých lidí, nárůstem neurodegenerativních onemocnění a statistikami nemocnic [13]. Netvrdíme však, že rozšíření bezdrátové komunikace je jediným důvodem tohoto nárůstu.

„Národní průzkumy obyvatelstva ve Spojených státech, Austrálii a Kanadě ukázaly, že 12,6 % (12,8 %, 17,4 %, 7,5 %) dospělých uvedlo citlivost na bezdrátové záření, což se týká odhadem 26,7 milionu dospělých v těchto třech zemích. Kromě toho 10,0 % dospělých uvedlo, že jim byla stanovena lékařská diagnóza EHS, a 14,0 % uvedlo, že trpí citlivostí na bezdrátové záření/EHS.“ [52]

Lidé trpící EHS často zažívají progresivní průběh s čím dál závažnějšími příznaky. Ačkoli se nástup příznaků zpočátku objevoval s velkým zpožděním oproti začátku expozice, takže se obvykle nepředpokládala žádná souvislost, tato latence se často zkracuje. Na druhou stranu příznaky již nezmizí s ukončením expozice, ale přetrvávají po několik hodin nebo dní [24]. Stává se také, že lehká forma EHS zmizí s ukončením expozice [27].

EHS se obvykle objevuje až v pozdějším věku. Havas [10] identifikuje pět možných předzvěstí EHS, z nichž alespoň jedna se vztahuje na osoby trpící EHS:

1. fyzické trauma centrálního nervového systému (poranění zad nebo hlavy, otřes mozku atd.),
2. expozice toxickým látkám (např. plísním, těžkým kovům),
3. infekce (např. virus Epstein-Barr, lymská borelióza),
4. akutní nebo dlouhodobá expozice elektromagnetickým polím,
5. narušený (hyperaktivní nebo hypoaktivní) imunitní systém.

V závažných případech EHS existuje riziko vzniku (chronického) autonomního vyčerpání, trvale přetíženého autonomního nervového systému s neschopností regenerace, stejně jako neurodegenerativních onemocnění a metabolického selhání. Často vedou k pracovní neschopnosti. Podle přehledu od Bevingtona [7] je v současné době přibližně 0,6 % populace neschopno pracovat z důvodu EHS/IEI-EMF.

Kromě několika jednotlivých případových studií (viz. např. Waldmann-Selsam [40], Thoradit [8]) se zatím nezdá, že by existovaly nějaké vhodné studie, které by smysluplně zkoumaly příčinnou souvislost mezi expozicí a symptomy. Pokud chce někdo tyto reakce prokázat pomocí provokačních studií (jak doporučuje WHO), obvykle to není úspěšné, protože by byly zapotřebí studie, které by zajistily trasy bez EMF a individuálně se lišící scénáře účinné expozice (kombinace frekvencí, polarizace, modulace, elektrické a magnetické složky, další stresory atd.).

Studie ukázaly, že k tomu může přispívat nocebo efekt. Podle francouzského zdravotního úřadu ANSES však nocebo efekt není považován za spouštěč EHS. Ve velmi mnoha případech se příznaky objevily mnoho let předtím, než byla podezřelá jakákoli souvislost s elektromagnetickými poli (srov. ANSES [1] a Leszczynski [14]).

Mnoho příznaků EHS lze již logicky vysvětlit výše zmíněnými aspekty a souvislostmi. Existují však projevy EHS, které se postupně šíří do stále více orgánových systémů. Ty lze často zmírnit pomocí terapií nebo speciálních meditací, které byly původně vyvinuty pro terapii traumat. Proč je to pravděpodobné?

Asociace evropských environmentálních lékařů [5] popisuje EHS (možná také podtyp toho, co označujeme jako EHS) jako „potíže a nemoci související s EMP“ a klasifikuje je jako takzvané multisystémové nemoci (tj. nemoci, které postihují současně více orgánových systémů), jejichž příčina leží v životním prostředí. Sibylle Reith popisuje složitost a rozmanitost zdravotních účinků ve své publikaci [32] s názvem „Rozpoznávání a pochopení multisystémových onemocnění: O nedostatečně komplexním vnímání a péči o komplexní onemocnění. Fakta o ignorované, ale relevantní lékařské pohotovosti“. Podle ní jsou postiženy různé orgány/systémy a může dojít k metabolické nerovnováze. Systém je vystaven stresu až k bodu zlomu a dále. U každého člověka jsou příznaky a spouštěče, stejně jako intenzita příznaků, individuální. Vysvětluje, že „tzv. „získané multisystémové komplexní nemoci“ lze z hlediska složitosti jen těžko překonat, potíže jsou v různé míře považovány za „medicínsky nevysvětlitelné“ a každá z těchto nemocí bojuje o uznání.“ Například multisystémové nemoci mají společné to, že „neexistuje nic takového jako jedna příčina, ale dochází k hromadění stresu. Materiální podněty (např. viry, znečišťující látky v životním prostředí) a nemateriální (např. elektromagnetické) podněty na sebe synergicky působí a vedou k biochemicky podobným reakčním kaskádám. Kvůli kvantitativně a kvalitativně nezvládnutelným vlivům jsou regulační procesy v imunitním, hormonálním a nervovém systému extrémně zatíženy. Výsledkem jsou jedinečné, individuální kombinace multisystémových poruch. Ovlivněna je také psychika.“ Podle Reith potřebuje multisystémový pacient „personalizovanou, interdisciplinární diagnostiku a léčbu“.

Z toho je zřejmé, že v často zjednodušujícím vědecko-toxikologickém kontextu uvažování typu: „Tady je příčina/škodlivá látka, tam je účinek“, je téměř nemožné dosáhnout jednoduchých poznatků, klasifikací a terapií. Následující tvrzení je třeba chápat v tomto kontextu.

Mezitím tisíce studií prokázaly, jak mobilní komunikace může zásadně stresovat nebo poškozovat buňky, tkáně a tělesné funkce (zejména otevírání napěťově řízených iontových kanálů, oxidační/nitrosativní buněčný stres, narušení buněčného dýchání, poškození mitochondrií a hematoencefalické bariéry, sekundární poškození DNA). Pokud vezmeme v úvahu pouze studie s realistickou expozicí, vědecká studie Panagopoulose [19] zjistila biologické účinky („nežádoucí účinky“) téměř ve 100 % studií. Nedávné studie provedené na lidech v reálných podmínkách ukázaly, že expozice mobilním telefonům [49] a základnovým stanicím mobilních telefonů [50] vyvolává cytotoxické účinky, narušení buněčného cyklu nebo chromozomální aberace.

Různé mechanismy se mohou také vyskytovat v kombinaci a vzájemně se zesilovat. Mnohé z nich mohou přímo vysvětlovat příznaky EHS jako důsledek dostatečně dlouhé expozice EMF (dlouhodobé poškození mitochondrií, změny v nervovém systému, obecný nedostatek energie atd.).

U zdravých jedinců lze zmíněná poškození nebo stresory obecně opravit nebo tlumit; nikdo však neví, zda to platí po celý život. Výskyt „havanského syndromu“ nebo stížnosti amerických diplomatů v Moskvě, kteří byli po léta záměrně vystaveni EMF v intenzitách nižších než západní limity expozice a následně onemocněli, naznačují potenciální riziko pro všechny.

Lidé s geneticky podmíněnými změnami v aktivitě enzymů, které snižují oxidativní buněčný stres, mají desetinásobně vyšší riziko EHS, což naznačuje, že oxidativní buněčný stres pravděpodobně hraje roli alespoň u podskupiny pacientů s EHS [8]. Rozsáhlá studie prokázala, že EMF zvyšuje oxidativní buněčný stres [30], což je nesporný fakt [23]. Vzájemné souvislosti mezi oxidačním a nitrosativním buněčným stresem (ROS/RNS) a dalšími riziky viz: Kostoff et al. [12], Pall [12], Pall [17], Pall [18], Pall [35], Panagopoulos Yakymenko et al. [30].

Multisystémová onemocnění, jako je EHS, jsou pravděpodobně vyvolána nebo zesílena biologickým systémem, který bere vážně škodlivé procesy, jako jsou ty výše uvedené. Takzvaná senzibilizace jako princip je již známa u mořských šneků: reakce na opakované neškodné podněty se obvykle časem oslabují. Pokud se neškodné podněty vyskytují společně se škodlivým podnětem, dochází k naučení trvalé úlekové reakce na neškodný podnět. Předpokládá se, že tyto principy jsou ještě více charakteristické pro vyspělejší organismy. U lidí, s biologickým systémem, který „bere příznaky EHS vážně“, je to pravděpodobně zprostředkováno mozkovými oblastmi amygdaly (detektor nebezpečí) a insuly (reflexy imunitního systému) [26] a vede k upregulaci sympatického nervového systému (v tom smyslu, že organismus by měl být schopen útěku) a ke snížení parasympatické aktivity (v tom smyslu, že útěk a ostražitost mají vyšší prioritu než regenerace).

To druhé brání regeneraci těla, takže se u těchto lidí hromadí poškození, která se u zdravých jedinců pravidelně opravují. Stále více buněk a orgánů je poškozeno v vysoce nepředvídatelném pořadí: vyvinulo se multisystémové onemocnění. Přehled těchto procesů je uveden v následujícím diagramu.

Tato vysvětlující teorie dobře vysvětluje často pozorovanou sestupnou spirálu stále závažnějších příznaků a stále nižší prahovou hodnotu reaktivity u EHS, jakož i relativní absenci příznaků, pokud dochází k přísnému vyhýbání se expozici. Podle Y. Steina [36] (vedoucího kliniky bolesti v Izraeli) mohou nejzávažněji postižení jedinci žít pouze v odstíněných místnostech, dokud se příznaky nezlepší, ale i poté mohou snášet pouze omezenou expozici.

Tato teorie by také mohla vysvětlovat, že v některých případech může každodenní a delší meditace nebo terapeutické přístupy, které fungují u traumatu, zmírnit akutní příznaky EHS, i když používání mobilních telefonů nebylo vědomě spojováno s příznaky při rozvoji EHS. I když nadměrná sympatická aktivita opět poklesne, může být stávající poškození způsobené EMP tak závažné, že jedinci stále potřebují regeneraci v prostředí bez EMP, aby se vyhnuli dosažení bodu zlomu ovlivňujícího zdraví. Těmito formami terapie nelze věrohodně bojovat proti přímému poškození.

Diagnóza se stanoví na základě podrobné lékařské anamnézy týkající se prostředí pro život (a potíží). Dosud neexistuje žádná specifická diagnostika. Pro EHS lze však použít kódy ICD-10 Z57 nebo Z58.

Příznaky jsou, jak již bylo popsáno výše, velmi individuální. Například, pokud dochází k poruchám srdečního rytmu při expozici EMP, je indikováno provedení kontinuálního EKG se záznamem expozice záření. Pokud je pacient silně vyčerpaný, je třeba určit stav mitochondrií a oxidační a nitrosativní stres. Pokud dochází k pocení, vyšetřuje se hormonální stav a neurotransmitery.

Vždy by měla být stanovena korelace mezi expozicí EMP a příznaky, přičemž časová korelace je individuální, to znamená, že příznaky se mohou objevit se zpožděním a poté ustoupit.

Situace je vícefaktorová – při stejné expozici záření se mohou příznaky u jednotlivých osob lišit v intenzitě. To znamená, že stejná osoba může reagovat odlišně a s různými příznaky na stejné záření v závislosti na svém aktuálním individuálním stavu a vnějších vlivech (např. nedostatek spánku, stres, chřipkové infekce, vyčerpání, hladina cukru v krvi před/po jídle atd.).

Důležitým kritériem je, že příznaky ustupují v prostředí s nízkou expozicí, přičemž je třeba zohlednit individuální a vícefaktorovou dobu zpoždění (viz výše).

Laboratorní parametry se používají především k objasnění, na jaké úrovni dochází k poškození nebo vlivům. Na základě toho lze zahájit vhodná terapeutická opatření.

Existují pokusy definovat biologické markery EHS (viz. Belpomme et al. [3], Belpomme et al. [4], De Luca et al. [9], Leszczynski [14]), ale vzhledem k různým kombinacím mechanismů poškození jsou pravděpodobně použitelné pouze u části osob s EHS. Nejslibnějšími kandidáty jsou v současné době abnormality v antioxidačním potenciálu. Existují však také zdokumentované změny ve vodivosti určitých oblastí mozku pomocí funkční magnetické rezonance, viz. Heuser a Heuser [11], Stein a Udasin [24].

Zkušenosti pacientů ukazují, že následující opatření nebo jejich kombinace se osvědčily jako účinné [10]:

• Snížení expozice: obecně je nejúčinnější odstranění expozice (odstranění všech zařízení vyzařujících EMP z vlastní domácnosti a používání kabelových zařízení (LAN kabel, telefon s kabelem), správné odstínění okolní expozice, přemístění do prostředí s nízkou expozicí [5],[48]).
• Podpora imunitního systému prostřednictvím správné výživy, která zvyšuje antioxidační kapacitu, vyrovnává nedostatek vitamínů/minerálů, pravidelného cvičení, dobré kvality spánku (což je pro osoby trpící EHS obtížné dosáhnout), zvládání stresu, vyhýbání se toxinům, léčení infekcí, eliminace zdrojů infekce (např. extrakce zubů nebo po ošetření kořenových kanálků).
• Podpora mitochondrií vyrovnáním nedostatku vitamínů a minerálů a v případě potřeby dodatečným/hyperbarickým kyslíkem, např. pomocí přenosných kyslíkových přístrojů.
• V případě vysokého krevního tlaku způsobeného hyperaktivním sympatickým nervovým systémem mohou příznaky zmírnit blokátory vápníkových kanálů.
• Detoxikace pro podporu eliminace toxinů (podpora funkce jater, infuze s chelatačními činidly, včetně odstranění amalgámových zubních výplní).
• Podpora limbického systému a/nebo autonomního nervového systému. Průběh multisystémového onemocnění lze případně zpomalit nebo zastavit prostřednictvím signálů bezpečí a jistoty pro limbický systém. Toho lze dosáhnout praktikami, jako je pobyt v přírodním prostředí (s nízkou expozicí), meditace, jóga, čchi-kung, MBSR (snížení stresu založené na všímavosti), autogenní trénink, traumatická nebo analytická psychoterapie nebo EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing) [37]. Program Gupta [34] nebo Dynamic Neural Retraining System [33] významně snížily akutní příznaky u některých pacientů s EHS po několika měsících důsledného cvičení, ale ne vždy zastavily postupné poškození různých orgánových systémů.
• Vždy by měla být stanovena korelace mezi expozicí EMP a příznaky, přičemž časová korelace je individuální, to znamená, že příznaky se mohou objevit se zpožděním a poté ustoupit.
• Situace je vícefaktorová – při stejné expozici záření se mohou příznaky u jednotlivých osob lišit v intenzitě. To znamená, že stejná osoba může reagovat odlišně a s různými příznaky na stejné záření v závislosti na svém aktuálním individuálním stavu a vnějších vlivech (např. nedostatek spánku, stres, chřipkové infekce, vyčerpání, hladina cukru v krvi před/po jídle atd.).
• Navíc je život s multisystémovým onemocněním velmi zatěžující. U EHS je to ještě umocněno tím, že postižení lidé nejsou většinou lékaři, psychology, kolegy ani přáteli bráni vážně a navíc je jejich účast na společenském životě extrémně omezená až téměř nemožná a životní prostory s nízkou expozicí jsou téměř nedostupné. Vzhledem k neustálému rozšiřování sítí se životní situace, která v současné době vede k bezpříznakovému stavu, může kdykoli stát nevhodnou. Naučit se vyrovnávat se s tímto stresem může silněji aktivovat parasympatický nervový systém, který je nezbytný pro zotavení z jakékoli nemoci. Mezi činnosti, které se ukázaly jako užitečné, patří například pobyt v přírodním prostředí s nízkou expozicí, meditace, jóga, čchi-kung, MBSR (snížení stresu založené na všímavosti), autogenní trénink, traumatická nebo analytická psychoterapie nebo EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing), pravidelný pobyt v komoře stíněné proti elektromagnetickému záření (dle prof. Pöppela [37]).

Lidé s EHS čelí v digitální společnosti řadě omezení, ať už v práci, při zdravotní péči i ve volném čase. Přesto mají lidé s EHS stejná práva jako ostatní. Tato práva vycházejí z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.

Právo na inkluzi a přístupnost

Lidé s EHS mají, stejně jako ostatní, právo na inkluzi a přístupnost. Principem inkluze je zohledňování rozdílů mezi lidmi, tak aby se kdokoliv, kdo chce, mohl plnohodnotně účastnit života ve společnosti. V inkluzivní společnosti by měli mít všichni lidé přístup ke všem zařízením (např. veřejným zařízením, veřejné dopravě, veřejným shromážděním a pracovištím), bez ohledu na to, zda mají zdravotní postižení či nikoliv. Pro osoby citlivé na elektromagnetické pole to v současné době často neplatí.

Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením

Právo na přístupnost a inkluzi pro osoby se zdravotním postižením je zakotveno v Úmluvě Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižení. Tato úmluva zavazuje vlády vytvářet politiku, která umožní osobám se zdravotním postižením žít jako ostatní. Na základě Úmluvy OSN jsou lidé s EHS považováni za osoby se zdravotním postižením a stejně jako všichni ostatní, mají právo plnohodnotně se podílet na společenském životě [51].